Táta, ten pán...

18. dubna 2011 v 11:00 |  ZPOVĚDNICE
Učím se psát. Začala jsem brát lekce tvůrčího psaní.
Zajistila jsem si kurz zdarma. Probíhá u nás ve sklepě...

Mám tam totiž takovou krabici a v ní plno desek s papíry. Jednotlivé lekce.
Povídky, črty, hry, scénáře, reportáže, pohádky, román...
Je tam snad všechno.

Je to po jednom pánovi, který za dob komunismu nesměl psát. Tedy psát samozřejmě směl,
a taky že psal. Ale nikdo mu to nesměl vydat. A tak tady nechal plnou krabici svých textů.
Některé povídky a romány nedokončil. Zřejmě neměl motivaci.

Původně byl redaktorem Mladé Fronty. Psal i pro Květy.
Později byl redaktorem v Československé televizi.

Potom se z něho stal disident a šel prodávat. Taky nějaký fotky z Jáchymovských dolů v té krabici jsou...

Psal se rok 1980 a jemu bylo padesát.

V tom roce jsem se narodila. A o rok později moje sestra.
Náš táta prodával zmrzliny a limonády na nádraží Střed, dnes Masarykově.
Ale i tehdy se mu neřeklo jinak, než "Masaryčka".
Vzpomínám, že tátovi špatně sloužily nohy, hodně kouřil a rád popíjel s kamarády.
Maminka mu často vyčítala pozdní příchody domů a jeho opilost.
Nakonec mě a sestru sebrala a utekla od něj.
Náš táta byl alkoholik. Zemřel, už je to dávno.

Ale ten pán sakra dobře psal. Dává mi kurzy zdarma, snad ze staré známosti. Probíhají u nás ve sklepě...

***
Mimochodem, už jste četli mé Divadlo Svět?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.