Právo na ortézu

10. dubna 2011 v 11:19 |  ZPOVĚDNICE
Rozplácly se mi nohy.

Už nějaký čas pociťuju píchání v chodidle, když nějak blbě došlápnu.
Píchá to čím dál častěji.
Běžela jsem ze schodů a pro nesnesitelnou bolest v levém chodidle jsem se nakonec belhala ze schodů.
Už to bolí při každém kroku.
Nedá se to.
Nemůžu došlápnout.
Co to je?!
*
Rozhodla jsem se pro rychlou návštěvu ortopeda.
Vytlačila jsem kočár s Elenkou do kopce. V polovině... no, dobře, ve čtvrtině té hory, co ji máme v Dejvicích za domem, a kde jako na potvoru nejbližší ortoped sídlí, jsem už nemohla. A ne kvůli bolavé noze. Rázem to byl nejvzdálenější ortoped z celé Prahy.
Po pár přestávkách, kdy jsem předstírala, že upravuju Elence deku, co měla hozenou přes nohy, jsem ufuněná vešla do dveří...
Schody, točité schody dolů, kam jsem z posledních sil snášela kočár, a přeplněná čekárna, mi daly vědět, že se rozhodně nebude jednat o rychlou návštěvu ortopeda.
*
"Rozplácla se vám noha."
Sdělil mi hezký muž v bílém po hodině čekání.
"Propadla se vám příčná klenba, asi jak jste nabrala na váze..."
Pokračoval.
Jak ví, že jsem dřív bejvala štíhlejší? O, ehm, dvacet kilo.
"To se někdy stane vlivem příbytku kil v těhotenství, že to chodidla prostě neunesou a zbortí se..."
Jo takhle... dyť já byla těhotná... Tudíž jsem ztlousla oprávněně!... A mám právo bejt tlustá i dál. Jsem po porodu...
*
Dostala jsem injekci do nártu a Elenka se rozplakala. Je háklivá na slovo AU...
Dostala jsem ortézu na obě chodidla, takové návleky stahující a zpevňující.
Dostala jsem radu, nosit je stále. Stále!
Dostala jsem vysvětlení, co tam tak bolelo. "Šlapete si po kůstkách."
Dostala jsem vztek, že jsem tolik žrala.
Tolik jsem žrala, že mě mý vlastní nohy neunesly! To je vrchol.
*
On totiž pan doktor netuší, že jsem Elenku porodila v sedmém měsíci, kdy měla necelé kilo a půl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.