30. 4. 2011

30. dubna 2011 v 9:41 |  DNES
Dneska se mnou spala Elenka a jako obvykle byla vzhůru dřív, než já.
A asi dumala, jak maminku vzbudit, tak to zkusila čajem.
Začala mi ho stříkat na pusu a mlaskat, jako že mi dává pít.
Rozespale jsem jí poděkovala a otočila hlavu.
Hodila po mně láhev s čajem, asi abych se napila sama.
Pak mi do obličeje přiletěla spona do vlasů, zrovna taková masivní.
A to mi stačilo. Byla jsem probraná.
Jenže si toho asi nevšimla, a tak mi navíc dala hlavičku do nosu,
až mi v něm křuplo. Kdybych zařvala, rozplakala by se, kdybych řekla AU,
tak taky, na to je opravdu háklivá. Nějaký pozůstatek z nemocnice.
Takže jsem se smála, až mi tekly slzy
a šla jsem jí dělat snídani :)

Jsou čarodějnice. A já opět nebudu sedět u ohně. Už se to stalo skoro pravidlem.
Kdybych měla domeček s tou zahrádkou, po kterém toužím, bylo by to jiný kafe.
To bych dělala ohně snad každý den. Já totiž miluju koukat do ohniště, stačí mi to.
Nemusím péct špekáčky, ani mít okolo bandu lidí.
Ale ještě radši, než do ohně, koukám na noční oblohu, když je plná hvězd...

Jenže jak oheň, tak hvězdy, si užívám jedině na chalupě. A tam teď nejsem.
Mimochodem tomu já říkám romantika.

Včera mi bylo zle z té pseudo romantiky, co se odehrávala v Londýně.
Vím, že se to většině populace líbilo, sledovala to snad půlka světa, včetně mého Zdendy,
ale podle mě to byl kýč a nepochopila jsem, kolik lidí ho dotvářelo a jak.
A já vůbec nemám ráda tyhle masivní oslavy, nedokážu se radovat "na povel".
Když mě ti lidi vůbec nezajímají... A když mi tu událost navíc zprotivují média,
která tomu dávají neúnosně moc prostoru, jako by to pro nás znamenalo kdoví co převratného.
A když člověk slyší, kolik na tom kdo vydělal, kolik to celé stálo...
Že každý obchodník chtěl ukousnout co největší kus "svatebního koláče", jak hlásili
ve zprávách a ženský, že si nechaly dělat kopie jejího snubáku...
Davové šílenství je a vždy bylo na mém seznamu toho, co nenávidím.
A večerní film William a Kate tomu nasadil korunu...
Dál to nebudu rozvádět, aby mě někdo nenařknul, že ta důchodkyně ve mně stále žije :)

Ale kdyby se stalo něco krásného, co by se mi líbilo, zaujalo mě, pohltilo,
snad by mi ani oslavy ve velkém nevadily. Teď přemýšlím, co bych tak uvedla za příklad.
Tak třeba, kdyby z Blaníku vyjeli rytíři...
***

Přibyly Zápisky z písku III
***
Přeju vám krásné posezení u romantických ohňů :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin | 1. května 2011 v 11:51 | Reagovat

Naprosto souhlasím s tím komentářem svatby. Já naštěstí viděl asi jen 10 vteřin celého programu. Koukal jsem na to jen tak dlouho, než jsem si uvědomil, na co že to koukám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.