29. 4. 2011

29. dubna 2011 v 16:30 |  DNES
Uvařila jsem hnusnej oběd. Opravdu nechutnej.
I doma mi to bylo takhle na rovinu řečeno.

Takže jsme to nejedli.
Ptala jsem se Zdendy, co teda s tím obědem, co budeme teda jíst
a on mi odpověděl: Prosim tě nic, mě už přešel hlad.

Já prostě umím zahnat hlad, jak svému muži, tak našemu bezdomovci.
(Zpovědnice - Kouzelný dědeček...)
***
Mimochodem, už jste četli Metody lásky? (povídky)
Já už mám dvě další kapitoly, ale sem je dám,
až za zpětnou vazbu na první díl.

***
Nesnáším luxování. Jiné domácí práce mi tak nevadí. A já dneska byla nucena luxovat,
protože po návratu z pískoviště si Elenka přinesla v igelitce s bábovkami i hrsku písku,
což na písku uniklo mé pozornosti.
U sebe v pokojíčku tu igelitku vysypala - chtěla pokračovat ve hře,
takže se jí ten písek hodil.
Mně ale ne, takže jsem vytáhla svého nepřítele vysavač.
Nevím, jestli váš lux umí vysát písek. Můj ne. Takže jsem se na něj dneska
znova naštvala. Přejížděla jsem po koberci a zrnka písku se tak roznesla po celé jeho ploše,
aniž by je pohltila sací roura.
Ucpaný není, pytlík má prázdný, tak PROČ?!
Když se mi nakonec přece podařilo něco nasát, jakmile jsem lux vypnula,
vysypalo se všechno pěkně zpátky na podlahu. Já byla vzteklá!
Nesnáším zbytečnou práci.
Takže mám nové přání - výkonný vysavač.

Když jsem si tohle uvědomila, napadla mě otázka, co bych na tohle své dnešní přání
řekla třeba před pěti, deseti lety.
A tím jsem se dostala zase k jiné vzpomínce. Když mi bylo osmnáct,
psaly jsme se ségrama na papír, co milujeme a co nenávidíme.
Nejen z domácích prací - ty jsme i tehdy nenáviděly všechny, ale ze všeho na světě.

Nedávno jsem se porovnávala se svým o dvanáct let mladším "já".
Moc se toho nezměnilo. A kupodivu se víc rozšířil seznam na straně MILUJU.

Něco se i přesunulo na opačnou stranu (třeba tehdy nenáviděné olivy)
a něco zcela zmizelo (např. jméno kluka, s kterým jsem kdysi byla).

Já se tehdy tahala s takovou partou... mimo jiné jsme hodně pili a kouřili
a scházeli se na dětském hřišti, kam dneska chodím s Elenkou.

Nedávno jsem jednoho toho kluka potkala. Troufám si říct, že já už nejsem takové pako
nezodpovědné, jakou mě tehdy znal, jenže po krátkém hovoru s ním jsem
zjistila, že on ano.
Řekla jsem mu: "Ty ses vůbec nezměnil!"
A on mi odpověděl: "No ještě abych se měnil!"

Když jsem byla těhotná, potkala jsem v nákupním centru bývalou kolegyni.
Vždycky byla taková obhroublá, jak navenek, tak uvnitř. Dlouho jsem ji neviděla,
tak mě napadlo, že třeba šla do sebe...
Když jsem si prohlížela nějaké oblečení, přiřítila se ke mně
a spustila: "No nazdár! Tak ty seš prej v tom! No ty krávo!!!"

Baví mě sledovat vývoj a změny, které s námi dělají zkušenosti.
Ty, které s námi dělá čas, ty mě teda moc nebaví :)

Dávný spor mezi mnou a mou sestrou - zda se člověk mění - pokračuje.
Pořád tvrdím, že ano.

I když, někteří jsou katastrofálně pořád stejní :)
***
Mějte se a měňte se! :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 29. dubna 2011 v 21:29 | Reagovat

Tohle je moc zajímavý postřeh. Moc hezká úvaha :-)

2 niternice | 29. dubna 2011 v 21:41 | Reagovat

:-)  8-)  :-D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.