Habaďůry

Neděle v 21:28 |  ZPOVĚDNICE
Musim se vám svěřit, že přes svátky jsem trochu nakynula. Já to umim rychle. Přibrat. Stačí se cpát pár dní a jsem tak vypasená, že mi nejsou džíny. A to nesnášim! Pak aby člověk radši zůstal doma, za tou pověstnou pecí. V mym případě ale naštěstí zas jen na pár dní, protože dovedu i rychle shodit.
Stačí pár dní nežrat :))

Čímž nemyslím nejíst, ale prostě necpat se. V lepším případě si ještě pomoct cvičením. Na což mě teda moc neužije. Když někdy začnu, tak zas rychle skončim.

A co na mě neplatí už vůbec, jsou nějaká novoroční předsevzetí. Ta sabotuju, jak jen umím.
A to si je člověk dává sám... Já už ne.
Kiki se holedbala, jak začne cvičit. A já si pomyslela, no jo, no jo, zejtra mi povíš, že tě všechno bolí a sereš na to...



Když mě někdy na podzim navšívila maminka, podivila se, jak podivně myju doma schody. Že mám v rozích prach. Tak ne asi, když mop je hranatej a tohle je do trojúhelníku!

"To si musíš přece kleknout s hadrem a zajet do těch koutů ručně!" Radila mi s údivem, že jsem na to nepřišla sama.

Jako nepřišla... Prostě jsem o tom nepřemejšlela. Ještě tu klečet s hadrem; jsem ráda, když se obden přiměju vytřít (kde jsou ty časy obsese, kdy mi vadil každej drobek - zlatý šestinedělí!).

Kiki se hned blejskla poznámkou, že ona to tak dělává. Zaklekne a jede, prej.
To vížejo, a denně cvičíš...

Někdy mívám dojem, že se na mě každej akorát vytahuje!



Náš Silvestr byl taky zajímavej. Přišla Kiki s Danem a taky Martin, a společně jsme hráli stolní fotbálek, co Mirkovi donesl Ježíšek. Jelikož on je velkej hráč (Mirek, Ježíšek myslim, že ne:). A do toho jsme popíjeli a cpali se u telky, kde jsme si na youtube pouštěli songy.
A ne jen tak ledajaký. Ty nejhorší! Trumfovali jsme se, kdo připomene tu nejšílenější muziku, co kdy slyšel, anebo co frčelo kdysi a dneska už je to jenom trapný.
Nakonec Kiki povídá Danovi: "Hele, když máme to hlídání, tak snad se nezůstanem nudit tady a vyrazíme někam na opravdovej mejdan ne?"

Tu jsem si vzpomněla, jak jí bylo patnáct a byla ráda, že ji naši pustili na poslední noc v roce ke mně. Kde byl pořádnej mejdan, protože mně bylo šestadvacet a byla jsem ještě svobodná holka a ... moment, nechte mě chvíli si o těch časech snít...

Nic, mrcha nevděčná, nakonec vyrazili jen přes plot domů, protože Dan usoudil, že vzpomenout si v deset večer, je na SIlvestra už dost pozdě. Všude plno, obsazeno...

A tak jsme se my přesunuli k nim a když přišla půlnoc, sledovali jsme z mini zahrádky ohňostroj. To to mlátilo, to to nad námi svítilo. Krásně!
A moje kočky se vůbec nebály, byly venku s námi a domů nechtěly. To mě překvapily. V podstatě bych to viděla na přírodní úkaz, že zvíře vyhledává ohňostroj...
A nám se taky domů nechtělo. Jenže museli jsme - kouknout na Adriánka, jestli ho ty rány náhodou..

ALE NÉÉÉ! Miláčku neplakej! Už jsme tady!!!

Seděl na posteli a brečel. Začali jsme hned utěšovat, a když jsme ho postavili k oknu, aby se podíval, cože to tam tak burácí, bylo vyhráno. Barevný vodotrysky na začouzený obloze mu učarovaly, sledoval je beze slova, a kdyby to neskončilo, stál by tam do teď.
(Aspoň bych měla víc času na psaní a třeba i na ty schody bych zaklekla...)

Tak to byl náš první Silvestr v novém domově. Zapsanej v paměti jako nudnej domácí mejdan rodičů...

Jistě, jistě, každej jste měl Silvouš daleko lepší! :)



Taky v obchodě jsem byla. V práci. S kolegyní, co si plete Evropu s Austrálií. Zato má přehled, pokud jde o fyziologii šikmookých žen. Korejky to byly, co k nám vešly, aby vyzkoušely o několik čísel větší kalhoty.

Odešly s prázdnou, protože už jsme těch větších neměly tolik, aby zbylo pro každou z nich, no a kolegyně řečnicky prohodila: "Proč tyhle ženský chtěj vždycky všechno o tolik větší? Že by kvůli tomu velkýmu břichu, který maj?"

Zbystřila jsem, odtrhla zrak od počítače a bezděky jsem si pohledem přeměřila břicho.
Ve většim svetru, než by muselo bejt.
Tak asi máme svý důvody... Hele, nestarala se a šla se radši učit zeměpis, tak šla šla!


Večer jsem se stavovala dole u Kiki, vrátit jí půjčený auto, protože mě tam ráno vezla a pak odjela s Danem.
Už bylo kolem jedenáctý, všude tma, nikde ani živáčka, a mě čekala cesta kolem bloku k nám.
Zkusila jsem jí zavolat, že auťák má tady a klíčky, že jí podám s prosbou, aby počkala venku, než budu doma. Abych se nemusela bát.
Jenže nebrala to.
Tak jsem se rozhodla tu cestu risknout. Klíč holt předám později.

Vystoupila jsem, kouknu jim do oken a co nevidim. Kiki tam v tílečku dřepuje.
Skoro jsem si promnula oči, jestli mě zrak nešálí. Ona fakt cvičí?!

Chvíli jsem ji pozorovala a při tom se mi hlavou honila otázka, jestli to nepředstírá pro mě. Že takhle u toho okna...

Jenže přece netušila, že jí auto přivezu ještě dneska. Nabádala mě, ať se zavezu rovnou domů...
Takže prostě fakt cvičí?



Ráno jsem jí klíčky nesla. Taky bez ohlášení. Otevřela mi Violka v noční košilce a první co vidim, Kiki v legračním účesu klečí na schodech a hadrem je pucuje. Zajíždí do těch záhybů...

TAK A DOST!

"Hele o co tady jde?" Vyhrkla jsem.

"Jak jako? Drhnu schody," odvětila nechápavě.

"Jo? A večer? U okna?"

"To nevim, co bylo u okna?"

"No ty tvý dřepy tam..."

"Jak to víš?" Pousmála se.

Hele koukej nechat tý komedie, protože mi prostě neřikej, že takhle denně cvičíš, dyť tě znám...
A navíc, že meješ ručně schody mokrou hadrou, doprdele!?

Ukázala jsem jí fotku, jak jsem si ji v noci z před branky cvakla a ona se rozesmála. Prej jí nedošlo, že je tam tak vidět.


A já musim konstatovat, že jsem si to přebrala po svym. Všichni na mě hrajou habaďůry. I ty kočky, že se nebojej petard!
A dokonce jejich chlupy - teď koukám - se tu na podlaze v chuchvalci samy točí dokola.


Pořídila jsem video. Ale rodině ho nepošlu, to by zas bylo, jestli bych nechtěla třeba v kleče to pozametat.
Kdeže, to se musí především zadokumentovat, tyhlety jevy...
Všechno sepsat. Vám to napsat! A to se holt musí v sedě, že ano. Dřepy ničí kolena, stejně jako klečení na tvrdých schodech... Už nejsem nejmladší, dyť ani ty mejdany nestojej za moc.

Já když si vzpomenu... Se na to přesunu tadyhle na gauč, až udělám tečku. Sní se totiž nejlíp v leže :)
***







Silvestrovskej zápas (Dan a Martin proti mistrovi😆)


Kočky odpočívaj po nějaký jejich vydařený párty...

Ohňostroj nad domem - uvnitř pláče náš Puclík..:)


A naše vydařená párty..🤣